odborná příloha

economicrevue
{
04 | 2005 ...... 32
}
inserto tecnico | odborná příloha
NORME E TRIBUTI | ZÁKONY A DANĚ
Nozioni base di analisi di bilancio ... e qualche considerazione / Základní pojmy z analýzy účetních závěrek,... a další úvahy
Implicazioni fiscali nel leasing di automobili in Repubblica Ceca / Daňové souvislosti pronájmu automobilů v České republice
Finanziamento dei soci nelle società di capitali / Poskytování finančních prostředků ze strany společníků v kapitálových společnostech
Orario di lavoro, pause e ferie / Pracovní doba, přestávky a dovolené
Nozioni base di analisi di bilancio
... e qualche considerazione
La nozione di analisi di bilancio significa esaminare la gestione nei suoi due
aspetti più caratteristici e cioè quello
finanziario e quello economico, in
quanto da un lato le difficoltà finanziarie derivanti da condizioni di insufficiente liquidità limitano le scelte economiche, ostacolando il proficuo svolgimento del processo produttivo aziendale,
dall’altro l’insufficiente redditività o le
frequenti perdite d’esercizio non solo
riducono, ma possono annullare la solidità finanziaria e la posizione acquisita
dall’impresa nel mercato.
L’analisi di bilancio consente di misurare i
risultati della gestione aziendale e di
intervenire per migliorare l’efficienza e
l’efficacia del sistema e dei processi.
Le due principali tecniche di analisi di
bilancio sono l’analisi per indici e
l’analisi per flussi.
Analisi per indici
Gli Indici, Ratios in inglese, sono semplicemente il risultato del confronto fra due
numeri. Il loro utilizzo è fondamentale
quando si vogliono standardizzare dei
risultati per confrontarli fra di loro al variare del tempo, in particolare per le poste
del conto economico e dello stato patrimoniale.
I flussi, che possono essere fonti o impieghi, sono movimenti finanziari che si
manifestano nel corso della gestione.
L’analisi per flussi dà la spiegazione delle
cause delle variazioni intervenute per
periodi diversi, per quanto concerne sia
la struttura degli impieghi che le fonti di
finanziamento. In genere l’analisi per flussi viene considerata la metodologia più
coerente alla gestione per processi.
L’analisi per indici mette a confronto tra
loro (attraverso veri e propri rapporti
matematici) determinate poste di bilancio
per ottenere svariate informazioni.
2) L’investimento in merce e crediti è
proporzionale al volume delle vendite?
3) Come si sta modificando il patrimonio netto?
4) Gli azionisti stanno sviluppando l’azienda indebitandola o partecipando con aumenti di capitale?
5) Vi è una tendenza a un eccessivo
investimento in immobilizzazioni tecniche?
6) La redditività sta aumentando?
Gli indici possono essere utilizzati per
un’analisi:
1) statica, per definire rapporti in base
a un solo bilancio di una sola azienda;
2) dinamica, per studiare la tendenza
degli indici di una sola azienda negli
anni (bilancio corrente e precedenti);
3) comparata, per comparare un’azienda (statisticamente o dinamicamente)
con altre dello stesso settore.
È però indispensabile che tutti i bilanci
analizzati per calcolare gli indici (siano
essi della stessa azienda per anni diversi
o di aziende diverse di uno stesso settore) siano corretti, classificati formalmente
in modo assolutamente identico e redatti
con identici principi contabili.
Gli indici vanno esaminati sempre e solo
nel loro insieme perché individualmente
considerati possono fornire indicazioni
errate.
Come si fa l’analisi per indici
La metodologia di analisi consigliata è la
seguente.
1) Tecnica di analisi:
a) Identificare gli obiettivi dell’analisi:
b) Disporre di una serie sistematica e
significativa di indici.
2) Fonti di informazione:
È un tipo di analisi tendenzialmente statica, che diventa dinamica confrontando
indici di anni diversi di una stessa azienda o settore, per individuare un trend e
per rispondere a domande del tipo:
1) Il capitale circolante è in fase di
miglioramento?
a) primaria; bilancio di esercizio riclassificato e allegati;
b) secondaria; informazioni interne
all’azienda integrate, eventualmente,
da informazioni di settore.
3) Fasi operative:
a) riclassificazione del bilancio;
b) elaborazione dei prospetti delle
variazioni intercorse;
c) costruzione degli indici patrimoniali,
economici e finanziari;
d) analisi e interpretazione degli indici.
Quali indici analizzare
La predisposizione di una serie di indici
per lo svolgimento di un’analisi finanziaria dipende dagli obiettivi che si vogliono
raggiungere. Alcuni indici sono tenuti dal
bilancio o da risultati contabili, altri, invece, sono ottenuti da dati che sono al di
fuori della contabilità e che ciascuna
azienda possiede, sia pure sotto forme
diverse o con diverse forme di approssimazione.
Sono ottenibili dal bilancio, per esempio,
indici di redditività, di efficienza o finanziari.
Esistono, in alternativa ai criteri indicati,
altre modalità di effettuare l’analisi per
indici utilizzando metodi diversi di riclassificazione del bilancio. I metodi sono
tutti validi: devono essere scelti in funzione degli obiettivi. Quello indicato è un
metodo gestionale che si rivolge principalmente all’azienda ed, eventualmente,
ai suoi clienti e fornitori.
Analisi per flussi
La relazione degli amministratori evidenzia le variazioni intervenute nella consistenza delle partite dell’attivo e del passivo. Tali variazioni non possono essere
semplicemente delle differenze algebriche (ottenibili da bilanci comparati) ma
una vera e propria dimostrazione degli
impieghi e delle fonti dei mezzi finanziari assumendo, quindi, tutte le caratteristiche di un rendiconto finanziario. Questo
prospetto diventa, pertanto, un allegato
del bilancio secondo la prassi contabile
ormai corrente.
Il rendiconto finanziario è in grado di evidenziare:
1. l’attività dell’impresa per procurarsi
mezzi finanziari tramite la gestione
(autofinanziamento) o tramite fonti
esterne (breve-medio-lungo termine, a
titolo di capitale di rischio o di finanziamento);
2. l’attività di investimento compiuta
(investimenti in capitale circolante,
fisso, rimborso di fonti ecc.);
3. la dimostrazione del collegamento
logico tra la politica dei finanziamenti ricevuti e degli investimenti
effettuati tenendo conto delle altre
politiche aziendali.
Le tecniche di analisi esposte consistono
nel mettere a confronto due situazioni
aziendali a due date diverse e nell’individuare le cause delle variazioni della
struttura finanziaria verificatesi nel periodo.
Come si fa l’analisi per flussi
I documenti e i dati indispensabili per
poter iniziare il lavoro sono:
1. Prospetti di stato patrimoniali per
esercizi consecutivi;
2. il conto economico che li collega;
3. gli allegati al Bilancio (Nota integrativa e Relazioni degli Organi societari);
4. altre informazioni utili da rilevare nei
casi in cui i prospetti di bilancio e le
relazioni non siano sufficientemente
analitiche.
Gli elementi per la preparazione del rendiconto finanziario vengono ottenuti attraverso l’analisi degli scostamenti delle voci
dello stato patrimoniale di due successivi
esercizi.
Le fonti di finanziamento si misurano attraverso:
• decremento di attività (come la diminuzione di magazzino);
• decremento di passività (ad esempio
il rimborso di un prestito);
• decremento di patrimonio netto
(come il pagamento di dividendi).
Da un punto di vista strettamente metodologico si può operare in vari modi per
arrivare al prospetto finale di rendiconto
finanziario. Una strada da seguire,
soprattutto per chi è alla prima esperienza, può essere la seguente:
1. riclassifica di due bilanci consecutivi
e calcolo delle variazioni dello stato
patrimoniale;
2. predisposizione di un prospetto con
evidenza di fonti e impieghi;
3. sostituzione ai valori evidenziati per
le voci relative al lungo termine con
gli esatti flussi finanziari;
4. costruzione del prospetto delle fonti e
degli impieghi e quadratura col capitale circolante (Ccn).
II
economicrevue
Credo che oggi nessuno più si
preoccupi di imparare ad effettuare il calcolo degli indici perché
anche il più semplice programma
di contabilità effettua i calcoli in
automatico e fornisce una lunga
serie di risultati. La difficoltà in
questo campo non è il calcolo dei
diversi rapporti, ma la scelta e
riclassificazione dei dati che si fa
alla base e, ancor più, l'interpretazione dei risultati ottenuti.
La scelta dei dati e l'opportuna riclassificazione è fondamentale perché da essa
dipende la significatività dei risultati.
Ogni posta di bilancio deve essere
opportunamente analizzata e inserita
nella categoria più idonea a rappresentarne la natura. Inoltre i bilanci vanno
depurati di tutte quelle poste che hanno
significatività dal punto di vista della politica fiscale, ma non per la valutazione
economica. Questo significa pertanto
che l'analisi sarà più significativa se condotta con dati e informazioni interne
all'Azienda, anche di tipo extra contabile, piuttosto che con l'utilizzo esclusivo di
dati di Bilancio pubblicati.
L'interpretazione degli indici è un argomento molto vasto e controverso, a volte
i giudizi su uno stesso valore di un indice
possono essere diametralmente opposti e
questo può minare la credibilità di questo
metodo di analisi. Di certo fornire una
diagnosi dell'Azienda in base ad alcuni
indici, anche se ben calcolati, è un'operazione complessa, tuttavia non del tutto
soggettiva, soprattutto se si utilizzano
determinate accortezze.
In primo luogo il singolo indice va visto
insieme a tutti gli altri. Quando siamo
chiamati a dare un'interpretazione ci troviamo spesso a dover dare giudizi su un
unico indice, in pratica sul tasso di indebitamento, ma come si può, su un unico
valore calcolato in un preciso momento,
fornire un giudizio tassativo? È alto? È
normale? Non ci sentiamo di definire la
percentuale di indebitamento "ideale".
Occorre, per questo come per gli altri
indicatori, un'analisi incrociata che fornirà un quadro globale dell'Azienda. In
più dipende dalle caratteristiche
dell'Azienda stessa. Se l'Impresa sta investendo, se ha necessità di approvvigionarsi per poter portare avanti la produzione su larga scala, gli indici rispecchieranno questa circostanza e quindi
potranno essere "fuori norma", ma non
per questo indicare una patologia.
In conclusione precisione, cautela e un'attenzione alla visione d'insieme, portano
ad analisi sicuramente significative.
Di seguito, vi indichiamo i principali
metodi di riclassificazione e gli indici che
comunemente vengono calcolati per un
check-up aziendale.
Le riclassificazioni del conto
economico e dello stato
patrimoniale
{
04 | 2005 ...... 32
}
Tipologie di riclassificazione del
Conto economico
1. A valore della produzione e valore
aggiunto
Si parte dalla differenza fra Ricavi e
Costi della produzione. Il risultato di
tale differenza è detto valore aggiunto
ed è quel margine che dovrebbe coprire il costo del lavoro, la remunerazione
del capitale investito (ammortamento),
la remunerazione del capitale di terzi e
del capitale di rischio, le imposte.
2. A costi fissi e costi variabili
È una riclassificazione particolarmente
utile per l' elaborazione di conti economici previsionali. I costi vengono divisi fra
costi variabili (materie prime, costi di trasformazione, costi di commercializzazione) e costi fissi, distinti a loro volta in costi
fissi di trasformazione, di amministrazione, costi commerciali.
3. Secondo la struttura "a costo dei prodotti venduti e dei ricavi"
I costi vengono raggruppati in base alla
loro destinazione e allocati nelle aree
(es: amministrazione - produzione - commercializzazione - logistica). Per ogni
area verrà ulteriormente distinto, il costo
del personale, il costo degli ammortamenti, il costo proprio dell'area. Questo
tipo di riclassificazione consente di calcolare l'incidenza delle diverse tipologie
di costo rispetto al totale e quindi l'efficienza comparata delle diverse aree
aziendali.
Tipologie di riclassificazione
dello Stato patrimoniale
inserto tecnico | odborná příloha
Gli indici di bilancio
Indicatori di andamento /
sviluppo
stito. È dato dal rapporto percentuale fra
Reddito netto e Capitale netto.
redditività del capitale investito
Quantificare la dinamica temporale delle
grandezze è il modo più semplice per
avvicinarsi all'analisi per indici.
Prendendo a riferimento dati mensili, trimestrali, semestrali o annuali si può calcolare la variazione percentuale delle
VENDITE, del CAPITALE INVESTITO, del
CAPITALE NETTO, dell'INDEBITAMENTO TOTALE, del VALORE AGGIUNTO,
del REDDITO OPERATIVO, del RISULTATO DI ESERCIZIO. Il risultato non sarà
certo esaustivo, ma abitua all'analisi
degli scostamenti. L'Azienda deve poter
valutare l'effetto delle proprie strategie e
questo non può prescindere dalla misurazione dei propri miglioramenti.
è un indice dell'economicità globale
dell'Impresa cioè della sua capacità di
sfruttare gli investimenti in essere producendo un flusso di reddito proporzionato
alle risorse impiegate
Indicatori di struttura
Indici per l'analisi
della struttura finanziaria
• capitale circolante netto
• margine di tesoreria
• margine di struttura
Tali indicatori servono per indagare se la
composizione dell'azienda è equilibrata.
I principali sono: il capitale circolante
netto, il margine di tesoreria e il margine
di struttura.
capitale circolante netto
è dato dalla differenza fra attività a
breve termine e passività a breve termine. L'azienda è in equilibrio quando
questa differenza tende a zero perché
significa che le attività a breve vengono
finanziate con fonti anch'esse a breve
termine.
redditività delle vendite
si calcola come rapporto fra Reddito operativo e Ricavi Netti
redditività del capitale
serve a conoscere il rapporto fra capitale investito rispetto alle vendite conseguite.
• tasso di indebitamento (leverage)
• incidenza dell'indebitamento a breve
termine
• costo medio dei mezzi di terzi
• incidenza degli oneri finanziari sul
fatturato
Tasso di indebitamento (leverage)
consente di valutare la proporzionalità
fra mezzi finanziari che comportano un
vincolo di remunerazione e mezzi finanziari la cui remunerazione è legata alla
discrezionalità dei titolari dell'Azienda. Si
calcola come rapporto fra attivo netto e
capitale netto.
Incidenza dell'indebitamento a breve termine
margine di tesoreria
1. Analisi degli impieghi
Gli impieghi vengono distinti in capitale
fisso, che comprende tutti gli investimenti
di natura strumentale e finanziaria con
durata superiore all'esercizio e capitale
circolante, comprendente investimenti
economici e finanziari di durata inferiore
all'esercizio.
è dato dalla differenza fra disponibilità a
breve e passività a breve termine. Anche
questo indicatore dovrebbe tendere a
zero poiché, nella corretta gestione dell'azienda, è opportuno mantenere solo il
livello di liquidità necessario a fronteggiare i propri debiti a breve.
esprime la capacità dell'Azienda di rimborsare con le entrate derivanti dalle vendite i debiti contratti. Se superiore a uno
indica una situazione di equilibrio
Costo medio dei mezzi di terzi
è dato dal rapporto fra Oneri finanziari
netti e mezzi di terzi
margine di struttura
Incidenza degli oneri finanziari sul fatturato
2. Analisi delle fonti
Questa riclassificazione mira a distinguere la componente di capitale proprio
rispetto al capitale di terzi. All'interno di
essa si distingue altresì la quota di indebitamento a breve rispetto all'indebitamento a lunga scadenza. Viene fornito
dunque un indicatore della solvibilità e
solidità aziendale.
3. Criterio della pertinenza gestionale
Vengono distinte le attività e passività
legate alla gestione corrente rispetto a
quelle non legate alla gestione corrente.
La differenza fra attività e passività correnti è detta Capitale circolante netto. La
distinzione fra gestione corrente e non
corrente, è particolarmente importante
per fini previsionali.
è dato dalla differenza fra capitale netto
e immobilizzazioni nette. Quando questo
indicatore è positivo, significa che l'azienda è in grado di crescere ulteriormente con i propri mezzi.
Indici per l'analisi di redditività
• redditività del capitale netto (Return
On Equity)
• redditività del capitale investito
• redditività delle vendite
• redditività del capitale
redditività del capitale netto (Return On
Equity)
si calcola effettuando il rapporto fra
Oneri finanziari netti e ricavi netti. Si ritiene che il valore di questo rapporto in percentuale, non debba superare il 6%.
Indici per l'analisi della gestione
corrente e della liquidità
• Indice di rotazione del capitale investito
• Durata media dei crediti
• Durata media dei debiti
• Giacenza media della scorte
• Indice di liquidità
Indice di rotazione del capitale investito
offre un'indicazione della remunerazione
che l'Azienda è in grado di generare con
la propria attività rispetto al capitale inve-
è dato dal rapporto percentuale fra ricavi netti e capitale investito
economicrevue
Durata media dei crediti
si ottiene applicando la seguente formula
Crediti verso clienti / (ricavi netti/360)
{
04 | 2005 ...... 32
}
per prestazioni di servizi) ed è particolarmente rilevante per quelle imprese
che utilizzano il debito verso fornitori
come un vero e proprio finanziamento a
breve.
Indice di liquidità
Giacenza media della scorte
Gli indici medi – i parametri
di comparazione
Durata media dei debiti
si ottiene applicando la formula Debiti
verso fornitori//acquisti netti + spese
inserto tecnico | odborná příloha
è dato dal rapporto fra attività a breve
termine al netto delle scorte e passività
a breve termine.
(scorte nette/ricavi netti/360)
Stato patrimoniale
III
Al fine di poter effettuare le comparazioni tra Indici, può essere utile questa tabella di natura prettamente statistica, che
riassume i valori medi degli Indici di
“aziende campione”, localizzate in
Mercati diversi.
{ dott. Piero Giovannini
[email protected]}
Italia
Europa
USA
Capitale fisso
Capitale circolante
51,18%
48,82%
51,29%
48,71%
64,41%
35,59%
Patrimonio netto
Debiti a medio/lungo termine
Debiti a breve termine
26,02%
27,47%
46,51%
33,86%
33,82%
32,32%
33,97%
37,01%
29,02%
26,02%
51,18%
0,51
1,05
48,82%
2,31%
33,86%
51,29%
0,66
1,32
48,71%
16,39%
33,97%
64,41%
0,53
1,10
35,59%
6,57%
26,02%
73,98%
1,05
-2,3%
-2,0%
74
85
33,86%
66,14%
1,51
-0,1%
-0,1%
48
47
33,97%
66,03%
1,23
-0,4%
-0,6%
41
ND
3,96%
3,93%
6,19%
1,60%
12,05%
0,6
1,3
5,99%
9,91%
6,21%
3,48%
11,50%
1,0
2,0
10,25%
17,39%
9,87%
5,69%
14,75%
1,0
2,9
Solidità
Patrimonio netto
Capitale fisso lordo
Cop. immob. mezzi propri
Cop. immob. fondi durevoli
Capitale circolante lordo
Capitale circolante netto
Liquidità
Mezzi propri
Mezzi di terzi
Indice di liquidità
Indice di incidenza finanziaria
Costo medio finanziamenti
Giorni incassi medi
Giorni pagamenti medi
Redditività
R.O.I.
R.O.E.
R.O.S.
R.O.N.S. - utile netto
Margine operativo lordo
Rotazione capitale investito
Rotazione cap. circ. lordo
Základní pojmy z analýzy účetních
závěrek,... a další úvahy
Pojem analýzy účetních závěrek znamená kontrolu řízení, zejména
v jeho dvou typických aspektech, tj.
finančním a ekonomickém, neboť na
jedné straně finanční problémy vyplývající z nedostatečné likvidity omezují ekonomická rozhodnutí a brání
výnosnému průběhu podnikového
výrobního procesu a na straně druhé
nedostatečná výnostnost nebo časté
ztráty z podnikatelské činnosti nejen
omezují, ale mohou dokonce i zničit
finanční stabilitu a pozici, kterou
podnik na trhu získal.
Účetní analýza umožňuje kvantifikovat výsledky podnikového řízení
a provést zásahy ke zlepšení
účinnosti a výkonnosti systému a procesů.
Základní metody analýzy účetní závěrky
jsou dvě: indexová analýza a analýza
toků.
Indexová analýza
Indexy (anglicky Ratios) jsou prostými
výsledky porovnání dvou čísel. Jejich
použití je základní v případě, kdy chceme standardizovat výsledky z různých
časových období a porovnat je mezi
sebou, zvláště pokud se jedná
o položky rozvahy a výkazu zisků
a ztrát.
Toky, které mohou být zdroji nebo
závazky, odpovídají finančním pohybům,
ke kterým dochází v průběhu obchodního
vedení. Toková analýza vysvětluje příčiny
změn, ke kterým došlo v různých obdobích, pokud se týká jak struktury závazků
tak zdrojů financování. Obecně se
toková analýza považuje za metodu,
která je nejvíce v souladu s řízením procesů.
Indexová analýza porovnává mezi sebou
(prostřednictvím matematických rovnic ve
vlastním slova smyslu) určité položky
účetní závěrky pro účely získávání
nejrůznějších informací.
Jedná se o analýzu ve své podstatě statickou, která se však stává dynamickou,
pokud začneme porovnávat indexy
z různých roků totožného podniku nebo
odvětví, jež se využívá ke zjištění trendu
a k nalezení odpovědí na otázky typu:
1) Zlepšuje se oběžný kapitál?
2) Jsou investice do zboží a úvěrů
úměrné k objemům prodeje?
3) Jak se mění vlastní kapitál?
4) Rozvíjí akcionáři podnik tím, že jej
zadlužují, nebo tím, že se účastní na
navyšování kapitálu?
5) Je zde tendence k nadměrným investicím do investičního majetku technického typu?
6) Roste výnosnost?
Indexy mohou být využívány pro:
1) statickou analýzu pro účely stanovení
základních vztahů v pouze jedné
účetní závěrce jednoho podniku;
2) dynamickou analýzu pro prověření
vývoje indexů jednoho podniku
v průběhu různých období (závěrka
běžného roku a let minulých);
3) komparativní analýzu pro účely
porovnání jednoho podniku s jinými
podniky téhož odvětví (staticky nebo
dynamicky).
Je nevyhnutelné, aby všechny analyzované účetní závěrky pro výpočet indexů
(ať již jsou z téhož podniku z různých let
nebo z různých podniků jednoho odvětví)
byly správné, formálně klasifikované
naprosto stejným způsobem a zpracovány stejnými účetními principy.
Indexy se prověřují stále a pouze jako
celek, neboť pokud jsou posuzovány
jednotlivě, mohou poskytovat chybné
údaje.
Jak se provádí indexová analýza?
Doporučená metoda analýzy je následující:
IV
economicrevue
1) Technika analýzy:
a) určete cíle analýzy;
b) navrhněte systematickou a významnou sérii indexů.
2) Zdroje informací:
a) primární: přeskupená účetní závěrka
a přílohy;
b) sekundární: interní informace podniku doplněné popřípadě o informace odvětvové.
{
04 | 2005 ...... 32
}
přijatých finančních výpomocí a provedených investic s přihlédnutím na
jiné podnikové politiky.
Nastíněné metody analýzy spočívají
v porovnání dvou situací podniku
vztažených k určitému datu a v určení
příčin změny finanční struktury, ke které
došlo v tomto období.
Jak se provádí analýza toků?
Nezbytné doklady a údaje pro zahájení
práce jsou následující:
3) Operativní fáze:
a) přeskupení účetní závěrky;
b) vyhotovení přehledů o vzniklých
změnách;
c) vytvoření majetkových, ekonomických a finančních indexů;
d) analýza a výklad indexů.
Jaké indexy se analyzují?
Navržení série indexů pro provádění
finanční analýzy závisí na cílech, kterých
se má dosáhnout. Některé indexy jsou
zjišťovány z účetní závěrky nebo z účetních výsledků, jiné jsou naopak získávány
z mimoúčetních údajů a kterými každý
podnik disponuje, byť v různých formách
nebo v různých variantách aproximace.
Z účetní závěrky lze získat různé indexy,
např. indexy o výnosnosti, účinnosti nebo
finanční indexy.
K uvedeným kritériím existují alternativně
i jiné způsoby provádění indexové
analýzy za použití různých metod přeskupení účetní závěrky. Všechny metody jsou
správné; musí se pouze zvolit v návaznosti na příslušné cíle. Uvedený způsob je
metodou řízení, která se zabývá zejména
podnikem a případně jeho zákazníky
a dodavateli.
Analýza toků
Ve zprávě jednatelů se uvádějí změny,
ke kterým došlo ve složení jednotlivých
položek aktiv a pasiv. Tyto změny
nemohou být pouze prostými algebraickými rozdíly (které lze zjistit
z porovnání účetních závěrek), nýbrž
zobrazením závazků a zdrojů finančních prostředků v pravém slova smyslu
a jako takové mají všechny vlastnosti
finančního výkazu. Takovýto přehled se
tudíž stává přílohou k účetní závěrce
podle již zavedené účetní praxe.
Finančním výkazem lze zobrazit:
1. činnosti podniku zaměřené na
získávání finančních prostředků prostřednictvím obchodního vedení
(samofinancování) nebo prostřednictvím vnějších zdrojů (krátko-,
středně- a dlouhodobé, rizikový
kapitál nebo finanční výpomoci);
2. dokončené investiční činnosti (investice do oběžného, fixního kapitálu,
vrácení zdrojů, atd.);
3. logické vazby mezi způsobem
1. rozvahy za několik po sobě jdoucích
období;
2. s nimi související výkazy zisků
a ztrát;
3. přílohy k účetní závěrce (doplňující
zpráva a zprávy orgánů společnosti);
4. jiné důležité informace, které jsou
vhodné pro použití v případech, kdy
účetní závěrka a přílohy nejsou
dostatečně podrobné.
Základní prvky pro přípravu finančního
výkazu se získávají z analýzy odchylek
mezi položkami rozvahy ze dvou po
sobě jdoucích období.
Zdroje financování se měří prostřednictvím:
• poklesu aktiv (jako např. pokles stavu
zásob);
• poklesu pasiv (jako např. vrácení
půjčky);
• poklesu čistého majetku (jako např.
vyplacení dividend).
Z čistě metodologického pohledu lze
získat konečný finanční výkaz různými
způsoby. Postup především pro toho, kdo
takovýto výkaz vytváří poprvé, může být
následující:
1. přeskupení dvou po sobě jdoucích
závěrek a výpočet změn v rozvaze;
2. příprava přehledu se zvýrazněním
zdrojů a závazků;
3. nahrazení zvýrazněných hodnot
u dlouhodobých položek přesnými
finančními toky;
4. vytvoření přehledu o zdrojích
a závazcích a jejich uvedení do souladu s oběžným kapitálem.
Domnívám se, že dnes se již nikdo
nezajímá o to, aby se naučil provádět
výpočet indexů, neboť i ty nejjednodušší
účetní programy provádějí tyto výpočty
automaticky a poskytují řadu výsledků.
Problémy v této oblasti nejsou výpočty
různých poměrů, ale výběr a počáteční
roztřídění dat a dále interpretace získaných výsledků.
Výběr dat a jejich účelné roztřídění jsou
základem, protože se od nich odvíjí
důvěryhodnost výsledků. Každá položka
účetních výkazů musí být vhodným způsobem analyzována a začleněna do
nejvhodnější kategorie, která nejlépe
představuje její charakter. Dále se účetní
výkazy musí očistit od všech položek,
inserto tecnico | odborná příloha
které mají význam pouze z hlediska
daňové politiky, ale nikoliv z hlediska
ekonomického hodnocení. To znamená,
že analýza bude pravdivější, pokud
bude prováděna na základě interních
firemních informací, i mimoúčetního charakteru, spíše než kdyby využívala pouze
údajů z oficiální účetní závěrky.
Výklad indexů je velmi široký a kontroverzní, někdy mohou být názory na jednu
a tutéž hodnotu indexu diametrálně
odlišné, což může ohrozit důvěryhodnost
této metody analýzy. Samozřejmě, že
posouzení podniku na základě jen několika indexů, i kdyby byly dobře vypočteny, je velmi komplexní činností, ne však
zcela subjektivní, především pokud se
použije určitého principu obezřetnosti.
Nejdříve se na každý jednotlivý index
nahlíží z pohledu všech ostatních indexů.
Pokud máme poskytnout určité stanovisko,
často jsme tázáni na výklad jednoho
indexu, např. indexu zadlužení; ale
jakým způsobem je možné poskytnout
kategorické stanovisko k jedné hodnotě
vztahující se na určitý okamžik? Je
vysoká? Je normální? Necítíme se na to,
abychom určili „ideální“ procentuální
hodnotu zadlužení. Tak jako u ostatních
ukazatelů je zapotřebí provést křížovou
analýzu, která poskytne celkový obraz
o podniku. Dále vše závisí na charakteristikách daného podniku. Zda podnik
investuje, zda má potřebu se zásobovat,
aby dokázal realizovat velkoobjemovou
výrobu. Indexy tyto okolnosti zohlední
a mohou proto nabýt „nenormálních hodnot“, ale v těchto případech ještě nemusí
znamenat nic špatného.
Závěrem řečeno: přesností, opatrností
a pozorností při nahlížení na jednotlivosti
jako na celek se analýza stává jistě
průkaznější.
Dále uvádíme hlavní metody třídění
a indexy, které se obvykle vypočítávají při
podnikové kontrole.
Přeskupení položek výkazu
zisků a ztrát a rozvahy
Typologie přeskupení výkazu
zisků a ztrát
1. Podle hodnoty výroby a podle přidané
hodnoty
Vycházíme z rozdílů mezi výnosy a náklady na výrobu. Výsledkem tohoto rozdílu je tzv. přidaná hodnota a jedná se
o hodnotu, která by měla pokrýt náklady
na pracovní sílu, na investovaný kapitál
(odpisy), rizikový kapitál, daně a umožnit
vrácení kapitálu třetím subjektům.
2. Podle fixních a variabilních nákladů
Toto členění je zvláště užitečné pro přípravu výhledových výkazů zisků a ztrát.
Náklady se rozdělují na variabilní náklady (suroviny, náklady na přeměnu,
náklady na obchodování) a na fixní náklady, které se dále dělí na fixní náklady
na přeměnu, na řízení a na obchodní
náklady.
3. Podle schématu „nákladů na prodané
výrobky a podle výnosů“
Náklady se seskupují podle jejich použití
a rozdělují se na jednotlivé oblasti (např.:
řízení - výroba - obchodování - logistika).
U každé oblasti se pak dále dělí na
náklady na personál, náklady na odpisy
a na náklad oblasti. Tento typ rozčlenění
umožňuje výpočet dopadu různých typologií nákladů na celek a tedy porovnání
účinnosti jednotlivých podnikových oblastí.
Typologie přeskupení položek
rozvahy
1. Analýza závazků
Závazky se rozdělují na fixní kapitál, který
zahrnuje všechny investice účelového
a finančního charakteru s dobou trvání
překračující jeden rok, a oběžný kapitál
zahrnující hospodářské a finanční investice s dobou trvání kratší než jeden rok.
2. Analýza zdrojů
Tímto členěním se odděluje složka vlastního kapitálu od kapitálu třetích
subjektů. Uvnitř tohoto členění se dále
určuje podíl krátkodobého zadlužení na
dlouhodobém zadlužení. Tímto způsobem se tedy získá ukazatel solventnosti
a stability podniku.
3. Kritérium podle příslušnosti k vedení
Rozdělují se aktiva a pasiva vztahující se
k běžnému řízení a aktiva a pasiva, která
se k běžnému řízení nevztahují. Rozdíl
mezi běžnými aktivy a pasivy se nazývá
čistý oběžný kapitál. Odlišení běžného
řízení od řízení, které není běžné, je
zvláště důležité pro předpověď
budoucího vývoje.
Indexy z účetní závěrky
Ukazatelé chodu / vývoje
Vypočítat časovou dynamiku veličin je
nejjednodušší způsob, jak se přiblížit
indexové analýze. Pokud vezmeme
v úvahu měsíční, tříměsíční, půlroční nebo
roční údaje, můžeme vypočítat procentuální změnu PRODEJŮ, INVESTOVANÉHO
KAPITÁLU,
VLASTNÍHO
KAPITÁLU, CELKOVÉHO ZADLUŽENÍ,
PŘIDANÉ HODNOTY, PROVOZNÍCH
PŘÍJMŮ a HOSPODÁŘSKÉHO VÝSLEDKU. Výsledek nebude samozřejmě
vyčerpávající, ale naučí nás provádět
analýzu odchylek. Podnik musí mít možnost hodnotit dopad svých strategií
a nemůže při tom přehlížet kvantifikaci
dosažených zlepšení.
Strukturální ukazatelé
• čistý oběžný kapitál
• finanční marže
• systémová marže
economicrevue
Tyto ukazatelé slouží ke zjišťování, zda
je podniková struktura vyvážená.
Hlavní ukazatelé jsou: čistý oběžný
kapitál, finanční marže a systémová
marže.
Čistý oběžný kapitál
Je dán rozdílem mezi krátkodobými
aktivy a krátkodobými pasivy. Podnik je
v rovnováze, pokud se tento rozdíl blíží
nule, neboť to znamená, že krátkodobá
aktiva jsou financována z krátkodobých
zdrojů.
Finanční marže
Je dána rozdílem mezi krátkodobými
disponibilními prostředky a krátkodobými
pasivy. I tento ukazatel by se měl blížit
nule, neboť při řádném vedení podniku je
vhodné udržovat peněžní prostředky ve
vztahu ke krátkodobým závazkům pouze
na nejnutnější úrovni.
{
04 | 2005 ...... 32
}
inserto tecnico | odborná příloha
• Výnosnost kapitálu
Výnosnost vlastního kapitálu (Return On
Equity)
Poskytuje informaci o návratnosti investovaného kapitálu, kterou je podnik
schopen vygenerovat svou vlastní činností. Je dána procentuálním poměrem
mezi čistými příjmy a vlastním kapitálem.
Výnosnost investovaného kapitálu
Jedná se o index globální hospodárnosti podniku, tj. jeho schopnosti využívat
stávajících investic a vyprodukovávat
toky příjmů proporční k využívaným
zdrojům.
čistými výnosy a investovaným kapitálem.
Podíl krátkodobé zadluženosti
Průměrná doba obratu závazků
Vyjadřuje schopnost podniku splatit
smluvní závazky z příjmů vzešlých z prodeje. Pokud tento index překračuje hodnotu 1, svědčí to o rovnováze.
Získává se použitím následující rovnice:
závazky vůči dodavatelům/(čisté nákupy
+ náklady na služby) a je velice významný pro ty podniky, které používají
závazky vůči dodavatelům jako krátkodobé finanční výpomoci v pravém slova
smyslu.
Průměrný náklad na cizí kapitál
Průměrná doba obratu pohledávek
Získává se použitím následující rovnice:
pohledávky za zákazníky / (čisté výnosy/360)
Průměrná doba obratu zásob
Výnosnost prodejů
Podíl finančních nákladů na obratu
(čisté zásoby/čisté výnosy/360)
Vypočítává se jako poměr mezi provozními příjmy a čistými výnosy.
Vypočítává se z poměru mezi čistými
finančními náklady a čistými výnosy. Má
za to, že hodnota tohoto poměru
vyjádřená v procentech by neměla překročit 6%.
Index likvidity
Indexy analýzy běžného řízení
a likvidity
Průměrné indexy – Srovnávací parametry
Index obratu investovaného kapitálu
Průměrná doba obratu pohledávek
Průměrná doba obratu závazků
Průměrná doba obratu zásob
Index likvidity
Abychom mohli provádět porovnávání
indexů, může být nápomocná následující
tabulka čistě statistického typu, která shrnuje průměrné hodnoty indexů „vzorových podniků“, působících na různých
trzích.
Výnosnost kapitálu
Je dána rozdílem mezi vlastním kapitálem a investičním majetkem po zohlednění odpisů. Pokud je tento ukazatel kladný, znamená to, že podnik
je schopen dalšího růstu vlastními prostředky.
Slouží ke zjištění poměru mezi investovaným kapitálem a dosaženou hodnotou
prodejů.
Indexy výnosové analýzy
•
•
•
•
Rozvaha
Umožňuje hodnotit poměr mezi finančními prostředky, na které se vztahuje závazek k jejich splacení, a finančními prostředky, na něž se vztahuje splacení
podle vůle majitelů podniku. Vypočítává
se jako poměr mezi čistými aktivy a vlastním kapitálem.
Je dán poměrem mezi čistými finančními
náklady a cizím kapitálem.
Systémová marže
• Výnosnost vlastního kapitálu (Return
On Equity)
• Výnosnost investovaného kapitálu
• Výnosnost prodejů
V
Indexy pro analýzu finanční
struktury
Míra zadluženosti (leverage)
Podíl krátkodobé zadluženosti
Průměrný náklad na cizí kapitál
Podíl finančních nákladů na obratu
•
•
•
•
•
Index obratu investovaného kapitálu
Je dán procentuálním poměrem mezi
Míra zadluženosti (leverage)
Je dán poměrem mezi krátkodobými
aktivy bez hodnoty zásob a krátkodobými pasivy.
{ Piero Giovannini
[email protected]}
Itálie
Evropa
USA
Stálá aktiva
Oběžná aktiva
51,18%
48,82%
51,29%
48,71%
64,41%
35,59%
Vlastní kapitál
Středně - a dlouhodobé závazky
Krátkodobé závazky
26,02%
27,47%
46,51%
33,86%
33,82%
32,32%
33,97%
37,01%
29,02%
26,02%
51,18%
0,51
1,05
48,82%
2,31%
33,86%
51,29%
0,66
1,32
48,71%
16,39%
33,97%
64,41%
0,53
1,10
35,59%
6,57%
26,02%
73,98%
1,05
-2,3%
-2,0%
74
85
33,86%
66,14%
1,51
-0,1%
-0,1%
48
47
33,97%
66,03%
1,23
-0,4%
-0,6%
41
Nd
3,96%
3,93%
6,19%
1,60%
12,05%
0,6
1,3
5,99%
9,91%
6,21%
3,48%
11,50%
1,0
2,0
10,25%
17,39%
9,87%
5,69%
14,75%
1,0
2,9
Stabilita
Vlastní kapitál
Hrubá stálá aktiva
Krytí investic vlastními zdroji
Krytí investic trvalými zdroji
Hrubá oběžná aktiva
Čistý oběžný kapitál
Likvidita
Vlastní zdroje
Cizí zdroje
Index likvidity
Index finančního podílu
Průměrný náklad na fin. výpomoci
Průměrný počet dnů příjmů
Průměrný počet dnů plateb
Výnosnost
R.O.I. – výnostnost investic
R.O.E. - výnosnost vlastního kapitálu
R.O.S. – míra výnostnosti prodejů
R.O.N.S. - čistý zisk
Mol - hrubá provozní marže
Obrat investovaného kapitálu
Obrat hrubého oběžného kapitálu
VI
economicrevue
{ 04 | 2005 ...... 32 }
inserto tecnico | odborná příloha
Implicazioni fiscali nel leasing di
automobili in Repubblica Ceca
Scopo del seguente intervento è fornire
una panoramica complessiva delle
implicazioni fiscali del leasing di autovetture in Repubblica Ceca, sia dal
punto di vista del locatore, che del
locatario. Ci occuperemo quindi delle
imposte sui redditi e dell’imposta sul
valore aggiunto, sottolineando le diversità delle automobili (nel libretto
di circolazione indicazione “M1”).
Partiamo dalla versione attuale della
legge sull’imposta sul valore aggiunto
in vigore dal 1.1.2005 e dall’emendamento sull’imposta sui redditi alla
stessa data.
A/ Leasing di automobili in
RC e verso l’UE dal punto
di vista del locatore
1. Licenza
Il leasing finanziario e quello operativo
richiedono la licenza libera ai sensi dell’art. 25 della Legge sulle Licenze n.
455/1991 attualmente in vigore. Per
ottenere la licenza di esercizio ai fini
dell’affitto e del noleggio di mezzi di
trasporto è necessario adempiere solo
alle condizioni generali di cui all´art. 6,
comma 1 della Legge.
2. L’IVA nell’acquisto di autovetture
L´acquisto di un nuovo mezzo di trasporto (intendendo con questo termine
un’automobile omologata al massimo
nei sei mesi antecedenti oppure avente
un chilometraggio non superiore ai 6
mila km) da un altro Stato membro, è
sempre oggetto di imposta. L´acquirente (anche il soggetto non passivo d’imposta) dichiara anche l´automobile
acquistata da un soggetto non passivo
di un altro Stato membro. Qualora l’acquirente sia un soggetto passivo mentre
il venditore è un soggetto non passivo
di imposta, allora il primo deve allegare alla dichiarazione fiscale una dichiarazione ad hoc con una copia del
documento fiscale.
Condizione per la registrazione
dell´autovettura nel registro automobilistico è il versamento dell´IVA. Il soggetto passivo ha la possibilità di presentare la dichiarazione di acquisto della
vettura e di pagare l´IVA prima della
presentazione della dichiarazione
fiscale. L´ufficio fiscale, a conferma
del pagamento dell’IVA, rilascia una
dichiarazione che funge da documento
utile ai fini della registrazione nel registro.
Il soggetto IVA che acquista l´automobile (sia dalla Rep. Ceca che da altri stati
UE) ha diritto alla detrazione dell’IVA a
credito solo nel caso in cui utilizzi l’autovettura ai fini della vendita o del leasing finanziario. Qualora la vettura
venga utilizzata per il leasing di tipo
operativo, oppure per una combinazione dei due tipi, allora il diritto alla
detrazione dell’IVA decade.
3. L’IVA sul leasing delle automobili
Esistono alcune eccezioni in base alle
quali il limite non si applica, tuttavia
non riguardano l´acquisto di automobili destinate al successivo affitto.
In altre parole, il soggetto che noleggia l´automobile può portare in deduzione gli ammortamenti fiscali fino al
limite di 1.500.000 czk, senza tenere conto del tipo di leasing (finanziario
o operativo). Il periodo di ammortamento è di 4 anni, e chi concede in
leasing finanziario può portare in
detrazione i c.d. ammortamenti “leasing” (non si può definire a priori che
siano più convenienti; in generale,
prevedono un ammortamento fiscale
maggiore nel primo anno di ammortamento).
B/ Leasing di automobili in
Repubblica Ceca dal punto
di vista del locatario
1. Imposta sui redditi
a) leasing operativo
Se il soggetto passivo ceco concede
un’automobile (sia leasing finanziario
che operativo), deve contabilizzare
sempre l´IVA (aliquota al 19%). Questo
vale sia per il locatario nazionale, passivo o non passivo di imposta, sia per
le persone di un altro Stato membro
EU. (Unica eccezione sarebbe l´affitto
ad una persona extra UE, qualora per
tutto il periodo di noleggio l’autovettura
venisse utilizzata al di fuori dell’Unione
Europea. In tal caso si tratterebbe di
un’operazione esente).
4. Imposta sui redditi
Dal punto di vista dell´imposta sui redditi, occorre tener conto soprattutto del
limite al prezzo di acquisto che riguarda le autovetture della categoria M1. Il
limite massimo per il prezzo di acquisto, che rappresenta la base per
l´ammortamento fiscale, è di
1.500.000 czk (nel 2004 era pari a
900.000 czk).
L’affitto pagato al locatore nel caso del
leasing operativo è una voce fiscalmente deducibile ai sensi dell’art. 24,
comma 2, lett. h), Legge sulle imposte
sui redditi. Si eseguono le operazioni
di rettifica temporali, contabili e fiscali
(ad es. qualora si versi l’affitto per il
periodo “ottobre 2004 – febbraio
2005”). Se si effettua il riscatto durante
la durata del leasing, è necessario verificare la condizione che “il prezzo di
acquisto non sia inferiore al valore residuo calcolato in modo ordinario, dal
prezzo di acquisto evidenziato dal
locatore per il periodo durante il quale
il bene è stato ammortizzato”.
Nel caso del leasing operativo di
un’automobile, non vale per l’affitto il
limite di 1.500.000 czk, l’affitto è
quindi deducibile nel pieno ammontare
a condizioni standard.
b) leasing finanziario
Daňové souvislosti pronájmu
automobilů v České republice
Cílem následujícího příspěvku je komplexně zmapovat daňovou situaci
pronájmu automobilů v České republice, a to jak z hlediska pronajímatele,
tak z pohledu nájemce. Zabýváme se
aspekty daně z příjmů i daně z přidané hodnoty a upozorňujeme na
četné odlišnosti automobilů osobních
(v technickém průkazu označení
„M1“). Vycházíme z aktuálního znění
zákona o dani z přidané hodnoty
účinného k 1. 1. 2005 a novelizace
zákona o daních z příjmů k témuž
datu.
A/ Pronájem automobilů
v ČR a do EU z pohledu
pronajímatele
L’affitto nel leasing finanziario è un
costo fiscalmente deducibile alle condizioni stabilite dalla Legge sull’imposta
sui redditi:
1. il periodo di affitto deve rappresentare almeno il 20% del periodo di
ammortamento e allo stesso tempo
deve essere di almeno 3 anni,
2. subito dopo il termine del periodo
di noleggio si effettua il trasferimento dei diritti di proprietà al
locatario,
3. il prezzo di acquisto non è superiore al valore residuo evidenziato
dal proprietario nell’ammortamento
ordinario (questa condizione non
vale se l’intero oggetto di affitto è
stato completamente ammortizzato
al giorno di acquisto).
È necessario distribuire per tutto il periodo dell’affitto la prima rata straordinaria (acconto sulle rate). In caso di eventuale interruzione del leasing, fiscalmente si agisce come nel caso del leasing operativo per tutto il periodo dell’affitto.
Nel caso delle automobili si può dedurre fiscalmente l’affitto solo fino a
1.500.000 CZK (art. 24, comma 4,
ultimo capoverso, Legge sulle imposte
sui redditi).
2. Imposta sui redditi
a) leasing operativo
Il locatario ha diritto alla detrazione delle
rate di affitto, anche sulle autovetture.
b) leasing finanziario
Il locatario ha diritto alla detrazione
dell’IVA per il 19% delle rate di leasing
ad eccezione dell’automobile, sulla
quale non ha diritto. Non si effettua la
rettifica temporale in quanto, nella
prima rata straordinaria si può dedurre
l’intera IVA; il giorno dell’operazione
imponibile è il giorno di scadenza
della rata. Documento fiscale è il piano
di ammortamento rilasciato dalla
società di leasing.
{ Martin Špád,
Savino & Partners }
mobilů je živností volnou ve smyslu
§ 25 živnostenského zákona
č. 455/1991 Sb., v platném znění.
Pro získání živnostenského listu na
pronájem a půjčování dopravních
prostředků je tedy zapotřebí splnit
pouze všeobecné podmínky podle
§ 6 odst. 1 zákona.
2. DPH při pořízení automobilů
1. licence
Finanční i operativní pronájem auto-
Pořízení nového dopravního prostředku
(novým dopravním prostředkem se
economicrevue
{ 04 | 2005 ...... 32 }
rozumí automobil, který byl uveden do
provozu nejdéle před 6 měsíci anebo
má najeto méně než 6 000 kilometrů)
z jiného členského státu je vždy předmětem daně. Pořizovatel (i neplátce DPH!)
tedy přiznává i automobil pořízený od
neplátce z jiného členského státu. Pořídíli tuzemský plátce automobil od neplátce
z jiného členského státu, přikládá
k daňovému přiznání zvláštní hlášení
včetně kopie daňového dokladu.
Podmínkou pro zápis vozidla do registru
automobilů je úhrada DPH. Plátce má
možnost podat hlášení o pořízení vozidla a daň uhradit dříve, než podá
daňové přiznání. Správce daně mu potvrdí úhradu daně a toto potvrzení slouží
jako podklad pro zápis do registru.
Plátce, který pořizuje osobní automobil (ať už z ČR, nebo z EU), má nárok
na odpočet daně na vstupu pouze
v případě, že jej použije k prodeji
nebo finančnímu pronájmu. Pokud by
jej použil k pronájmu operativnímu,
případně kombinoval oba pronájmy,
pak nárok na odpočet nemá.
3. DPH u pronájmu automobilů
Poskytuje-li český plátce nájem automobilu (finanční nebo operativní), účtuje vždy
s DPH (sazba 19 %). To platí jak pro
nájemce tuzemské, plátce i neplátce, tak
i pro osoby z jiného členského státu EU.
(Jedinou výjimkou by byl pronájem osobě
inserto tecnico | odborná příloha
mimo EU, pokud by po celou dobu nájmu
bylo vozidlo používáno mimo EU.
V takovém případě by šlo o plnění osvobozené.)
4. daň z příjmů
Z hlediska daně z příjmů je významný
především limit vstupní ceny, který se
vztahuje na osobní automobily kategorie
M1. Maximální limit pro vstupní cenu,
která je základnou pro daňové odpisování, je 1 500 000 Kč (v roce 2004
platil méně výhodný limit 900 000 Kč).
Existuje několik výjimek, kdy se limit neuplatní, nespadá tam však pořízení automobilu pro účely pronájmu.
Jinými slovy, pronajímatel automobilu
může uplatnit v daňových nákladech
prostřednictvím odpisů nejvýše
1 500 000 Kč, bez ohledu na formu
leasingu (operativní či finanční). Doba
odpisování je 4 roky, poskytovatel
finančního pronájmu může uplatnit tzv.
leasingové odpisy (nelze jednoznačně říci, že jsou výhodnější, zpravidla znamenají vyšší odpis v prvním
roce odpisování).
B/ Pronájem automobilů
v ČR z pohledu nájemce
1. daň z příjmů
a) operativní leasing
Nájemné placené pronajímateli při
operativním leasingu je daňově uznatelnou položkou podle § 24 odst.
2 písm. h) zákona o daních z příjmů.
Provádí se standardní časové rozlišení,
účetní i daňové (např. platí-li se
nájemné za období „říjen 2004 - únor
2005“). Pokud by došlo k odkupu v
rámci trvání leasingu, je třeba testovat
podmínku „kupní cena nebude nižší
než zůstatková cena vypočtená rovnoměrně ze vstupní ceny evidované u
pronajímatele za období, po které
mohl být majetek odpisován“.
Při operativním leasingu osobního
automobilu neplatí pro nájemné limit
ve výši 1 500 000 Kč, nájemné je
tedy uznatelné v plné výši za standardních podmínek.
b) finanční leasing
Nájemné při finančním leasingu je
daňově uznatelným výdajem za
podmínek stanovených zákonem
o daních z příjmů:
1. doba nájmu musí být aspoň 20 %
doby odpisování a zároveň
alespoň 3 roky,
2. ihned po ukončení doby nájmu
dojde k převodu vlastnických práv
na nájemce,
3. kupní cena není vyšší než
zůstatková cena evidovaná u vlastníka při rovnoměrném odpisování (tato podmínka neplatí,
pokud je celý předmět nájmu ke
Finanziamento dei soci nelle
società di capitali secondo la riforma
del Diritto Societario italiano - 1a parte
Le società italiane aventi partecipazioni in altre società, di diritto
italiano o di diritto ceco, ben
conoscono la necessità di dover
versare direttamente i mezzi
finanziari necessari all’avvio o
allo sviluppo dell’attività della
società partecipata. In questa
sede forniremo agli operatori
italiani un utile approfondimento volto a comprendere meglio
quali sono le forme e le modalità
di finanziamento della società
partecipata alla luce della legislazione italiana. In questa
prima parte, affronteremo nel
dettaglio gli aspetti giuridici del
finanziamento dei soci, ai sensi
del Codice civile italiano e del
Testo Unico Bancario mentre, nel
prossimo numero, ne esamineremo il trattamento contabile e
fiscale.
Tipologie di versamenti da
parte dei soci
La normativa del Codice
Civile e del Testo Unico
Bancario
1. Conferimenti di capitale;
2. Versamenti con obbligo di restituzione da parte della società beneficia-
Per il reperimento dei mezzi finanziari di
cui necessita, la società ha facoltà di
optare per la richiesta di versamento
diretto da parte dei propri soci.
Tali somme possono essere legate a
necessità di capitalizzazione e pertanto
assunte a titolo di conferimento, con conseguente aumento del patrimonio netto,
ma possono configurarsi come un finanziamento, produttivo o meno di interesse,
cioè come un debito da iscrivere nel
bilancio tra i debiti verso altri finanziatori. La materia è stata oggetto di intervento da parte del legislatore italiano, con la
riforma del diritto societario e del sistema
fiscale.
In sintesi, i versamenti dei soci nelle casse
sociali potranno qualificarsi come:
ria (dei veri e propri finanziamenti
produttivi di interesse o meno);
3. Versamenti senza obbligo di restituzione (ad esempio versamento dei
soci a fondo perduto o a copertura
di perdite).
Con i conferimenti a titolo di capitale la
società acquisisce risorse finanziarie classificabili come “mezzi propri” o “capitale
di rischio”, senza obbligo di restituzione
né diritto al rimborso da parte del conferente.
I versamenti senza obbligo di restituzione
vanno ad aumentare il patrimonio netto
contabile della società e possono suddividersi in:
• versamenti in conto capitale;
• versamenti a copertura di perdite;
• in conto futuro aumento di capitale.
I finanziamenti rimborsabili invece
dovranno essere iscritti tra i debiti della
società, tenendo separati quelli fruttiferi
da quelli infruttiferi.
VII
dni koupě plně odepsán).
První, mimořádnou splátku (zálohu na
splátky, akontaci) je nutné časově rozlišit po celou dobu nájmu. Při případném přerušení leasingu se na
celou dobu nájmu daňově pohlíží
jako na operativní leasing.
U osobních automobilů lze celkem
daňově uplatnit nájemné pouze do
výše 1 500 000 Kč (§ 24 odst.
4 poslední věta zákona o daních
z příjmů).
2. daň z přidané hodnoty
a) operativní leasing
Nájemce má nárok na odpočet
z nájemních splátek, a to i u osobního
automobilu.
b) finanční leasing
Nájemce má nárok na odpočet DPH
ve výši 19% z leasingových splátek
s výjimkou osobního automobilu, kde
nárok nemá. Neprovádí se časové
rozlišení, neboli u první mimořádné
splátky lze DPH odečíst najednou,
dnem uskutečnění zdanitelného plnění
je předpis splátky. Daňovým dokladem je splátkový kalendář vydaný leasingovou společností.
{ Martin Špád,
Savino & Partners }
I finanziamenti dei soci con
obbligo di restituzione
In materia risultano applicabili:
• le norme dettate dal Codice Civile
per il contratto di mutuo (artt. 18131822);
• la disciplina del Testo Unico delle
Leggi in materia bancaria e creditizia di cui al D.Lgs. n. 385 del 1°
Settembre 1993 (articoli 10 e 11);
• la norma di cui all'art. 2467 del
Codice Civile inserita dal D.Lgs
6/2003 di riforma delle società di
capitali1.
Con il contratto di mutuo, secondo la
nozione del codice civile italiano, “una
parte consegna all’altra una determinata
quantità di danaro o di altre cose fungibili, e l’altra si obbliga a restituire altrettante cose della stessa specie e qualità”.
Si tratta, dunque, del prestito di una cosa
fungibile per il quale il rischio del perimento passa dal mutuante al mutuatario
con la consegna della cosa stessa. Il contratto di mutuo è contratto reale nel senso
che si perfeziona con la “consegna” dell’oggetto. Lo scambio di mezzi finanziari
deve essere inteso come trasferimento
della "disponibilità giuridica" della cosa.
Il mutuo si presume sempre one-
VIII
economicrevue
{ 04 | 2005 ...... 32 }
roso: serve un esplicito accordo delle
parti per dar vita ad un contratto gratuito
(art. 1815 c.c.); le parti dovranno necessariamente pervenire ad una apposita
pattuizione in forma scritta per l'applicazione di interessi in misura superiore a
quella legale.
Passando all’ambito bancario, si ricorda
che il D. Lgs. 385 del 01.09.1993 prevede che la raccolta del risparmio tra il
pubblico e l'esercizio del credito costituiscono esercizio di attività bancaria,
come tale tassativamente riservata agli
istituti di credito in possesso di apposita
autorizzazione e vietata ai soggetti diversi.
Inoltre viene considerata “raccolta di
risparmio” l'acquisizione di fondi con
obbligo di rimborso, sia sotto forma di
depositi che sotto qualunque altra forma.
È compito di una apposita Commis-sione
Ministeriale (CICR) stabilire “limiti e criteri, anche con riguardo all’attività e alla
forma giuridica dei soggetti, in base ai
quali non costituisce raccolta del risparmio tra il pubblico quella effettuata:
• presso soci e dipendenti;
• presso società controllanti, controllate o collegate ai sensi dell’articolo
2359 del codice civile e presso controllate da una stessa2.
Con la delibera assunta in data 3 Marzo
1994 il CICR3 ha quindi provveduto a
chiarire la portata della disposizione citata.
In particolare è stato definitivamente precisato che la “raccolta del risparmio”,
qualora effettuata mediante acquisizione
di risorse finanziarie presso soci, seppure
con obbligo di rimborso ed onerosa, non
deve considerarsi "raccolta di risparmio
tra il pubblico", attività come detto riservata alle banche, purché sussistano queste tre condizioni:
a) Il socio sia iscritto nel libro dei soci
inserto tecnico | odborná příloha
da almeno tre mesi;
b) Il socio detenga una partecipazione
almeno pari al 2% del capitale sociale risultante dall'ultimo bilancio
approvato;
c) Lo statuto sociale preveda espressamente la possibilità di acquisire fondi
con obbligo di rimborso presso soci.
In altro caso particolare si stabilisce che
la raccolta effettuata presso società controllanti, controllate o collegate ai sensi
dell’art. 2359 del codice civile e presso
controllate da una stessa controllante, e
comunque quella effettuata all’interno di
un medesimo gruppo, deve considerarsi
come “attività libera”.
La Banca d'Italia con comunicato n. 289
del 12 Dicembre 1994 ha utilmente
provveduto a precisare che non costituiscono "raccolta di risparmio presso soci"
le singole operazioni di finanziamento a
favore della società che uno o più soci
decidano di eseguire "a condizione che
tali apporti non costituiscano, di fatto,
forme di raccolta".
La raccolta abusiva del risparmio viene
punita con l’arresto da sei mesi a tre anni
e con l’ammenda da 12.911 a 51.645
Euro4.
Le novità della Riforma in tema
di Finanziamento Soci
Il D.Lgs. 6/2003 (Riforma del Diritto
Societario) ha introdotto dal 2004 per le
società a responsabilità limitata (applicabile anche alle S.p.A.) l'art. 2467 del
c.c., con cui viene disciplinata la concessione di finanziamenti concessi dai
soci a favore della società che però,
nella sostanza, costituiscono capitale proprio e non capitale di credito.
Il principio innovativo più evidente contenuto nella norma è che il rimborso dei
finanziamenti dei soci a favore della
società dovrà comunque essere postergato rispetto alla soddisfazione degli altri
creditori e, se avvenuto nell'anno prece-
dente la dichiarazione di fallimento della
società, può essere revocato.
Diviene pertanto un fattore operativo non
trascurabile, la preventiva individuazione
dei finanziamenti da assoggettare a questa disciplina.
La legge fa capire che intende riferirsi ai
finanziamenti, in qualsiasi forma effettuati, concessi:
• in un momento in cui, anche in considerazione del tipo di attività esercitata dalla società, risulti un eccessivo
squilibrio dell’indebitamento rispetto
al patrimonio netto oppure
• in una situazione finanziaria della
società in cui sarebbe stato ragionevole un conferimento.
Le ipotesi non sono pertanto “tassative”,
ma devono essere valutate all'atto della
concessione del finanziamento da parte
del socio; sarà buona regola tenerne
conto all’atto del versamento, onde procedere alla esplicitazione preventiva
della causa del finanziamento, sulla base
di un criterio di oggettività e di ragionevolezza.
Si porranno fondamentalmente in alternativa due tipologie di finanziamento:
• finanziamenti concessi alla società in
un momento di transitoria difficoltà
finanziaria, di natura non straordinaria, per evitare il ricorso al credito
bancario e il sostenimento di interessi passivi giudicati onerosi per l’equilibrio economico – finanziario.
• finanziamenti concessi in un momento in cui risulta esistente un “eccessivo squilibrio” dell’indebitamento
rispetto al patrimonio netto, ovvero in
una situazione finanziaria della
società in cui sarebbe stato ragionevole un conferimento.
La “postergazione forzosa” si applica soltanto per questa seconda tipologia di
finanziamenti. In tal caso, dunque, i soci
Poskytování finančních
prostředků ze strany
společníků v kapitálových
společnostech podle reformy italského společenstevního práva/1. část
Italské společnosti mající účast v jiných společnostech, založených
podle italského nebo českého práva,
dobře znají nutnost přímo vkládat
finanční prostředky nezbytné pro uvedení do provozu nebo pro rozvoj
činnosti společnosti jíž jsou
účastníky. V tomto článku poskytneme italským podnikatelům užitečné
upřesnění zaměřené na lepší
pochopení forem a způsobů financování účastnických společností ve
světle italského zákonodárství. V této
první části se zaměříme na prohlou-
bení právních aspektů financování
ze strany společníků, ve smyslu Italského Občanského zákoníku a jednotného znění Zákona o bankách,
zatímco v příštím čísle se budeme
zabývat daňovými a účetními
otázkami.
saranno rimborsati soltanto quando gli
altri creditori siano stati interamente soddisfatti e, in caso di violazione di tale
principio, sarà applicabile la disciplina
della revocatoria se rimborsati nell'anno
precedente alla sentenza di fallimento.
Così facendo si mira a disincentivare la
sottocapitalizzazione soltanto apparente
della società: attraverso la concessione
del finanziamento, in luogo del conferimento a capitale, il socio potrebbe avere
l’obiettivo di precostituire per sé un titolo
di prelazione, da far successivamente
valere in sede concorsuale contro gli altri
creditori sociali.
Non ci sono criteri predefiniti per capire
quando ricorrano le condizioni di "eccessivo squilibrio" o delle "situazioni in cui
sarebbe ragionevole" il conferimento piuttosto che il finanziamento.
Quando si parla di situazione squilibrata si
intende fare riferimento, secondo alcuni,
ad un momento particolarmente critico
nella vita della società, tanto grave da
poter presumibilmente evolvere nel dissesto
ed insolvenza del complesso in oggetto.
Maggiore attenzione dovrà essere rivolta
al caso in cui la tensione finanziaria sia
di particolare entità e soprattutto protratta
nel tempo con conseguente difficoltà di
reperire nuove risorse senza scontare
condizioni di sfavore nel mercato dei
capitali.
{ dott. Piero Giovannini
[email protected]}
1
D.Lgs. 17 Gennaio 2003, n. 6.
2
Art. 11 co. 3 D.Lgs. 385/93.
“Disciplina della raccolta del risparmio
ai sensi dell’art. 11 del decreto legislativo 1° settembre 1993 n. 385”.
3
4
Art. 130 Testo Unico Bancario
(“Abusiva attività di raccolta del risparmio”).
Zákonná ustanovení
Občanského zákoníku
a Jednotného znění Zákona o bankách
Způsoby vložení finančních
prostředků společníky
Pro účely získání finančních prostředků,
které společnost potřebuje pro svůj provoz, lze požádat vlastní společníky
o přímé vložení financí.
Tyto částky mohou souviset s potřebou
kapitalizace, a proto jsou přijímány
jakožto vklad s následným navýšením
vlastního kapitálu, ale mohou nabýt
i funkce úročné nebo bezúročné půjčky
tj. nabýt povahy závazku, který bude
zaúčtován mezi závazky vůči poskytovatelům finančních prostředků. Italský
economicrevue
{ 04 | 2005 ...... 32 }
inserto tecnico | odborná příloha
zákonodárce tuto oblast přehodnotil
a následně reformoval zákonná ustanovení o obchodních společnostech
a potažmo daňový systém.
v tom smyslu, že se realizuje předáním
věci. Předání finančních prostředků je
třeba považovat za převod „práva
nakládání“ s nimi.
Souhrnně řečeno, vložení finančních
prostředků společníky do společnosti
může nabýt následujících forem:
Úvěr je vždy za úplatu; k uzavření bezúplatné smlouvy je zapotřebí
výslovné dohody mezi stranami (čl.
1815 OZ) a pokud se strany rozhodnou o vyšší úrokové sazbě, než je
sazba zákonná, musí proto nezbytně
přistoupit k dohodě písemnou formou.
1. Kapitálové vklady;
2. Půjčky se závazkem přijímající společnosti k jejich vrácení (financování v pravém slova úročené či
nikoli);
3. Vkládané finanční prostředky bez
závazku přijímající společnosti
k jejich vrácení (např. nenávratné
půjčky společníků nebo vklady
určené na krytí ztrát).
Kapitálovými vklady společnost
získává zdroje klasifikovatelné jako
„vlastní zdroje“ nebo jako „rizikový
kapitál“ bez závazku k jejich vrácení
a bez nároku vkladatele na jejich vrácení.
Vklady bez závazku k jejich vrácení
navyšují vlastní účetní jmění společnosti
a mohou být rozděleny takto:
• vklady určené k navýšení kapitálu
společnosti;
• vklady určené ke krytí ztrát;
• vklady určené na budoucí navýšení
kapitálu.
Návratné druhy financování musí být
naopak evidovány mezi závazky společnosti a to odděleně úročené a neúročené.
Finanční prostředky
poskytnuté společníky se
závazkem příjemce k jejich
vrácení
Zákonná úprava.
• ustanovení Občanského zákoníku
o úvěrové smlouvě (čl. 18131822);
• Jednotné znění Zákona o bankách
a o poskytování úvěrů, ve znění
Zákonného nařízení č. 385 ze
dne 1. září 1993 (články 10
a 11);
• ustanovení čl. 2467 Občanského
zákoníku, vložené Zákonným nařízením č. 6/2003 o reformě
kapitálových společností1.
Podle ustanovení italského Občanského zákoníku úvěrovou smlouvou
„jedna smluvní strana poskytuje druhé
straně určité množství peněz nebo
podobných prostředků a druhá strana
se zavazuje vrátit stejné množství
a stejný druh prostředků“.
Jedná se tedy o půjčku věci určené
podle druhu, u které riziko jejího zániku
přechází z poskytovatele úvěru na
příjemce úvěru „předáním“ této věci.
Smlouva o úvěru je reálnou smlouvou
Pokud se týká bankovního sektoru, připomínáme, že Zákonné nařízení
č. 385 ze dne 1. 9. 1993 uvádí, že
shromažďování úspor od veřejnosti
a provozování úvěrových činností tvoří
předmět bankovní činnosti a jako
takový je taxativně vyhrazen úvěrovým
ústavům, které disponují příslušným
oprávněním, a je zakázán jiným
subjektům.
Dále se za „shromažďování úspor“
považuje nabývání fondů s povinností
jejich vrácení jak ve formě depositních
vkladů tak v jakékoliv jiné formě.
Úkolem příslušné ministerské komise
(CICR) je určit omezení a kritéria, i pokud se týká činností a právní formy
subjektů, na základě kterých
prováděné činnosti netvoří shromažďování úspor od veřejnosti:
• u společníků a zaměstnanců;
• u společností ovládajících, ovládaných nebo propojených ve smyslu článku 2359 Občanského
zákoníku a u společnosti ovládaných jedinou společností2.
Rozhodnutím přijatým dne 3. března
1994 komise CICR3 objasnila rozsah
zmíněného ustanovení. Dále bylo s definitivní platností upřesněno, že „shromažďování úspor“ v případě, kdy se
uskutečňuje nabýváním finančních prostředků od společníků i se závazkem
k jejich vrácení a za úplatu, se tato činnost nesmí považovat za „shromažďování úspor od veřejnosti“, která
je jako taková vyhrazena bankám,
pokud jsou splněny následující tři
podmínky:
a) společník je zapsán v knize společníků nejméně 3 měsíce;
b) společník drží alespoň 2% základního kapitálu uvedeného v poslední schválené účetní závěrce;
c) stanovy společnosti výslovně
uvádějí možnost nabývání fondů
od společníků se závazkem k jejich
vrácení.
V jiném zvláštním případě se stanovuje,
že shromažďování úspor prováděné
u společností ovládajících, ovládaných
nebo spojených ve smyslu čl. 2359
Občanského zákoníku a u společnosti
ovládaných jedinou ovládající společností v rámci též skupiny se musí
považovat za „volnou činnost“.
Italská centrální banka (Banca d'Italia)
Sdělením č. 289 ze dne 12. prosince
1994 v neposlední řadě upřesnila, že
jednotlivé finanční operace ve prospěch společnosti, které se jeden nebo
více společníků rozhodnou učinit, netvoří „shromažďování úspor od společníků“ „za podmínky, že tyto vztahy
skutečně nemají charakter shromažďování úspor“.
Nezákonné shromažďování úspor se
trestá odnětím svobody na období od
šesti měsíců do tří let a peněžitým trestem od 12.911 do 51.645 Euro4.
Novinky v poskytování
finančních prostředků
společníky
Zákonné nařízení č. 6/2003 (Reforma
společenstevního práva) zavedlo od
roku 2004 do Občanského zákoníku
článek 2467 týkající se společností
s ručením omezeným (použitelný i na
akciové společnosti), kterým se upravuje poskytování finančních prostředků
od společníků ve prospěch společnosti,
které ve své podstatě vytvářejí vlastní
kapitál a nikoliv úvěrový kapitál.
Nejvýznamnější a novou zásadou
obsaženou v této normě je fakt, že vrácení finančních prostředků společníků
poskytnutých ve prospěch společnosti
musí být za každých okolností provedeno až po uspokojení ostatních věřitelů a může být i zrušeno, pokud dojde
k poskytnutí takovýchto finančních prostředků v roce, který předchází
prohlášení o úpadku společnosti.
Včasné určení finančních prostředků,
které budou určeny na tuto typologii se
tak stává nezanedbatelným operativním nástrojem.
Zákon se odkazuje na financování
provedené v jakékoliv formě a poskytnuté:
• v okamžiku, kdy i s přihlédnutím na
typ vykonávané činnosti společností dochází k významnému
nepoměru mezi zadlužením a vlastním kapitálem; nebo
• za finanční situace společnosti,
kdy by bylo rozumné poskytnout
finanční prostředky.
Tyto předpoklady však nejsou „kategorické“, ale musí být zhodnoceny
v okamžiku poskytnutí finančních prostředků společníkem; bude tedy
dobrým pravidlem je zhodnotit
v okamžiku jejich vkládání a přistoupit
k výslovnému preventivnímu určení
důvodu poskytnutí finančních prostředků na základě kritéria objektivity
a racionálnosti.
V zásadě se nabízejí dva alternativní
typy financování:
• finanční prostředky poskytované
IX
společnosti v okamžiku dočasných
finančních potíží, nemající však
mimořádný charakter, např. aby
nemuselo dojít k žádosti o bankovní úvěr a následně k za-tížení
nákladovými úroky, které zatížily
finančně - ekonomickou rovnováhu
společnosti;
• finanční prostředky poskytované
v okamžiku, kdy dochází k „nadměrnému nepoměru“ mezi zadlužením a vlastním kapitálem
neboli za finanční situace společnosti, kdy by bylo rozumné takovéto
prostředky společnosti poskytnout.
„Nucený přesun na nižší pořadí při
uspokojování věřitelů“ se vztahuje
pouze na tento druhý typ financování.
V tomto případě budou proto společníci vyplaceni až poté, kdy budou
ostatní věřitelé zcela uspokojeni,
a pokud bude tato zásada porušena,
bude se na tyto případy vztahovat výše
zmíněné zrušení, budou-li společníci
vyplaceni v roce předcházejícím roku
rozhodnutí o konkursu.
Toto je vedeno snahou odrazovat
podkapitalizace společností: společník
by mohl mít záměr vytvářet si sám pro
sebe prostřednictvím poskytování
finančních prostředků namísto vkladu
do kapitálu přednostní právo, které by
poté uplatnil v konkurzním řízení proti
jiným věřitelům společnosti.
Neexistují však předem stanovená
kritéria, která by určovala, kdy nastávají podmínky „nadměrného nepoměru“ nebo „situace, kdy by bylo
rozumné...“ poskytnout vklad namísto
půjčky.
Pokud se hovoří o situaci nadměrného
nepoměru, podle některých autorů je
tím míněn zvláště kritický okamžik života společnosti, který je tak závažný, že
by se pravděpodobně dále vyvíjel až
do úplného rozložení společnosti a do
její platební neschopnosti.
Větší pozornost musí být věnována případu, kdy finanční napětí je významného
rozsahu a především dlouho trvající
s následnými problémy pro získávání
nových zdrojů bez ohledu na nepříznivé
podmínky na kapitálových trzích.
{ Piero Giovannini
[email protected]}
Zák. výnos č. 6 ze dne 17. ledna
2003
1
Článek 11, odstavec 3 Zákonného
výnosu č. 385/93.
2
„Nařízení o shromažďování úspor ve
smyslu článku 11 Zákonného výnosu č.
385 ze dne 1. září 1993”.
3
4
Článek 130 Jednotného znění Zákona o bankách („Nezákonné shromažďování úspor”).
X
economicrevue
{ 04 | 2005 ...... 32 }
inserto tecnico | odborná příloha
Orario di lavoro, pause e ferie
Estratto della Legge n. 435/2004 Racc.,
Codice del lavoro – Seconda parte
Parte terza: ferie
maturati nella media annuale.
Art.100
Art.103
Il dipendente ha diritto, alle condizioni
stabilite, a
Abrogato.
Art. 104
a) le ferie per l’anno solare o per una
sua parte proporzionale
b) le ferie per i giorni lavorati
c) le ferie supplementari
d) altre ferie.
Ferie dell’anno solare
Art. 101
1) Il dipendente che, per tutta la durata
del rapporto di lavoro con lo stesso datore, abbia lavorato per lo stesso almeno
60 giorni nell’arco dell‘anno solare, ha
diritto alle ferie annuali, eventualmente
ad una parte proporzionale se il rapporto di lavoro non si è protratto per l’intero
anno solare. Per lavorato si intende il
giorno in cui il dipendente ha lavorato
gran parte del proprio turno; le parti dei
turni lavorati in giorni diversi non vengono considerate.
2) La parte proporzionale di ferie per
ogni mese solare di prestazione lavorativa ininterrotta, dura un dodicesimo delle
ferie per l’anno solare.
Art.102
1) La durata base delle ferie è di
4 settimane.
2) Nel contratto collettivo o nel regolamento interno è possibile prevedere una
ulteriore settimana di ferie rispetto alla
durata di cui al comma 1, a favore dei
dipendenti di datori che esercitano un’attività imprenditoriale. Ai dipendenti dei
datori di lavoro che non esercitano attività imprenditoriale spetta una settimana
in più rispetto a quanto stabilito nei
commi precedenti.
3) Il governo può decretare il prolungamento obbligatorio delle ferie di cui al
comma precedente ai datori di lavoro
che non esercitano attività imprenditoriali.
4) Le ferie degli operatori pedagogici e
del personale accademico universitario
durano 8 settimane nell’anno solare.
5) Se a godere delle ferie è un dipendente con orario di lavoro distribuito irregolarmente nelle singole settimane o nell’intero anno solare (art. 85), costui ha
diritto a tanti giorni di ferie quanti ne ha
Ferie per i giorni lavorati
Al dipendente che non ha maturato, nemmeno in parte, il diritto alle ferie annuali,
per non aver lavorato presso lo stesso
datore di lavoro almeno 60 giorni nell’arco di un anno solare, ha diritto alle
ferie per i giorni lavorati nella misura di
un dodicesimo delle ferie annuali ogni
22 giorni lavorati nell’anno solare (art.
101, comma 1, secondo capoverso).
Art. 105
Ferie supplementari e altre ferie
1) Il dipendente che lavora all’estrazione
di minerali o alla costruzione di tunnel e
gallerie presso lo stesso datore di lavoro
per l’intero anno solare, e il dipendente
che svolge lavori particolarmente difficili
o dannosi per la salute, hanno diritto alle
ferie supplementari nella misura di una
settimana. Se il dipendente lavora nelle
condizioni di cui al primo capoverso solo
per una parte dell’anno solare, gli spetta
un dodicesimo delle ferie supplementari
ogni 22 giorni lavorati. Al dipendente
spettano ferie supplementari per lavori
particolarmente impegnativi o dannosi
per la salute nel caso in cui abbia adempiuto alle condizioni di cui sopra, anche
qualora abbia diritto alle ferie supplementari per lavori di estrazione di minerali o costruzione di tunnel e gallerie.
2) Ai fini delle ferie supplementari, per
dipendenti che svolgono lavori particolarmente impegnativi o dannosi per la
salute, si intendono i dipendenti che
a) lavorano stabilmente presso impianti
sanitari o loro strutture dove si assistono malati con forme contagiose
di tubercolosi,
b) lavorano a contatto con materiali
infetti, esposti al pericolo diretto di
contagio,
c) sono esposti sul lavoro a quantità
considerevoli e dannose di radiazioni ionizzanti,
d) lavorano nell’assistenza diretta o nel
servizio ai malati di mente o caratterizzati da infermità mentale per
almeno la metà dell’orario di lavoro
settimanale,
e) in qualità di educatori, si occupano
dell’educazione di giovani in condizioni difficili, oppure lavorano come
operatori sanitari presso il servizio
sanitario
carcerario
della
Repubblica ceca per almeno la
metà del loro orario di lavoro settimanale stabilito,
f) lavorano ininterrottamente almeno
per un anno in aree tropicali o in
condizioni sanitarie difficili; un
dipendente che abbia terminato un
periodo lavorativo continuato di un
anno in un’area tropicale o in difficili condizioni sanitarie, ha diritto alle
ferie supplementari già per quell’anno,
g) svolgono lavori particolarmente faticosi e sono esposti all’azione di
effetti fisici o chimici dannosi, tali da
poter influire molto negativamente
sulla salute del dipendente,
h) prestano attività lavorativa presso il
sistema carcerario della Repubblica
ceca almeno per la metà dell’orario
settimanale di lavoro, a diretto contatto con soggetti sottoposti a regime
carcerario e reclusi.
3) Il Ministero del Lavoro e degli Affari
Sociali stabilisce con decreto in accordo
con il Ministero della Sanità, le tipologie
dei lavori particolarmente impegnativi e
dannosi per la salute e i luoghi e aree
dove tali lavori vengono svolti; può inoltre determinare con maggiore esattezza il
gruppo dei dipendenti ai quali vengono
concesse le ferie supplementari e definire
la tipologia e l‘entità delle condizioni che
ne giustificano la concessione.
4) Ai dipendenti con orario irregolarmente distribuito secondo l’art. 85, eventualmente ad altri dipendenti il cui lavoro
è soggetto ad eventi meteorologici, spettano, per ogni settimana di ferie goduta
nel periodo con ridotta necessità di lavoro, ulteriori ferie della durata di due giorni, al massimo di una settimana. Spetta
all’organo centrale competente stabilire
tramite una disposizione di legge speciale, il periodo con ridotta necessità lavorativa; qualora la suddetta disposizione
non venga emanata, il periodo con ridotta necessità lavorativa può essere stabilito nel contratto collettivo di grado superiore.
Art. 107
1) Nel caso della riduzione delle ferie, il
dipendente perde il diritto alla parte di
ferie che gli sono state decurtate.
2) Il governo stabilisce con decreto le
condizioni e l’entità della riduzione delle
ferie per il periodo non lavorato.
Art. 108
1) Il periodo per godere delle ferie
viene stabilito dal datore secondo un
piano ferie stabilito con il previo consenso dell’organo sindacale competente, in modo tale che il dipendente possa
godere interamente delle ferie entro la
fine dell’anno solare. Nello stabilire il
piano ferie è necessario tener conto dell’entità di lavoro del datore e degli interessi legittimi dei dipendenti. Se le ferie
vengono riconosciute divise in più parti,
almeno una parte deve durare almeno
due settimane, qualora datore e dipendente non si accordino diversamente. Il
datore deve comunicare al dipendente
il periodo di ferie stabilito con almeno
14 giorni di anticipo; tale termine può
essere occasionalmente ridotto con il
consenso dell’organo sindacale competente, qualora non venga stabilito diversamente in seguito.
2) Il datore deve risarcire al dipendente i costi che costui dovesse sostenere,
senza propria colpa, per aver modificato il periodo di ferie preventivamente
fissato o per aver richiamato il dipendente dalle ferie.
3) Il datore non può assegnare le ferie
nel periodo in cui il dipendente svolge
il servizio civile o militare, qualora sia
riconosciuto inabile al lavoro secondo
decreto di legge, ovvero quando la
dipendente è in maternità o il dipendente è in congedo parentale. Nel
periodo di altri impedimenti al lavoro
da parte del dipendente, il datore può
assegnare le ferie solo dietro sua richiesta.
4) Se la dipendente richiede le ferie in
modo tale da collegarle al periodo di
maternità (art. 157, comma 1), o il
dipendente richiede le ferie in modo
tale da collegare la fine del congedo
parentale alla maternità della moglie, il
datore è obbligato ad accogliere la
richiesta.
Art.109
Disposizioni generali sulle ferie
Art.106
1) Per settimana di ferie si intendono
sette giorni solari consecutivi.
2) Per durata continuata del rapporto di
lavoro si intende anche la cessazione del
rapporto corrente e il sorgere immediato
di un nuovo rapporto di lavoro del dipendente con lo stesso datore di lavoro.
1) Il datore può assegnare le ferie al
dipendente anche se non sono maturate fino al momento della concessione,
qualora si possa supporre che le condizioni per usufruire di tale diritto vengano adempiute entro la fine dell’anno
solare, eventualmente entro la fine del
rapporto di lavoro.
2) Se il dipendente, nell’arco dell’anno
solare, non ha goduto delle ferie per
economicrevue
{ 04 | 2005 ...... 32 }
motivi di servizio o perchè il datore non
le ha assegnate, ovvero per impossibilità dovuta al carico di lavoro, il datore
deve concederle in modo che il dipendente ne possa godere entro la fine dell’anno successivo. Il datore è tuttavia
tenuto ad assegnare almeno 4 settimane di ferie al dipendente con il quale il
rapporto di lavoro si è protratto per tutto
l’anno solare, qualora quest’ultimo ne
abbia diritto. Se il datore non concede
al dipendente le ferie ai sensi del secondo capoverso nemmeno entro il 31 ottobre dell’anno solare successivo, il
dipendente inizia le ferie o parte di
esse, il primo giorno feriale successivo,
eccetto il caso in cui il dipendente sia
impedito ad usufruirne ai sensi dell’art.
108, comma 3, primo capoverso. Se
il dipendente non gode delle
ferie di cui al secondo capoverso nemmeno entro la fine dell’anno solare successivo, il
diritto alle ferie decade. Qualora
il dipendente, per i motivi di cui al
primo capoverso, non possa godere di
ferie superiori alle 4 settimane, nemmeno entro la fine dell’anno solare successivo, tale parte di ferie può essere goduta, con il suo consenso scritto, entro la
fine dell’anno solare successivo.
inserto tecnico | odborná příloha
Art.110
1) Se, durante le ferie, il dipendente inizia il servizio militare o civile, oppure se
è stato riconosciuto inabile al lavoro per
malattia o infortunio, ovvero se presta
assistenza ad un familiare malato, le ferie
vengono interrotte; ciò non vale se il
datore ha concesso le ferie per assistere
un familiare malato su richiesta del dipendente. Le ferie di una dipendente vengono interrotte con l’inizio della maternità e
delle ferie parentali, le ferie di un dipendente vengono interrotte con l’inizio del
congedo parentale.
2) Nel caso in cui nelle ferie rientri un
giorno festivo che altrimenti è un giorno feriale, tale giorno non viene incluso nelle ferie. Se il datore concede al
dipendente un giorno libero sostitutivo
per lavoro straordinario o lavoro svolto
nei giorni festivi, così da rientrare nel
periodo di ferie, è obbligato a concedergli giorno libero sostitutivo in un
altro giorno.
Art.110a
Se il dipendente cambia impiego nel
corso dello stesso anno solare, uno qual-
siasi dei datori coinvolti può concedere le
ferie (parte delle ferie) maturate (che
matureranno) presso l’altro datore, se il
dipendente lo richiede al massimo entro
la fine del rapporto di lavoro presso l’attuale datore, e i datori si accorderanno
sul pagamento del pagamento dello stipendio pagato per le ferie (loro parte),
non maturate al dipendente presso il
datore di lavoro che le concede. Per
cambio di impiego, ai sensi del capoverso precedente, si intende la fine del rapporto di lavoro presso l‘attuale datore e
l’assunzione immediata da parte di un
altro datore con un nuovo contratto di
lavoro.
Art.110b
1) Durante le ferie, il dipendente ha diritto al pagamento dello stipendio nella
misura del guadagno medio e agli eventuali fringe benefits.
2) Il datore deve corrispondere al dipendente il pagamento dello stipendio per le
ferie di 4 settimane non godute solo in
caso di termine del rapporto di lavoro. Il
datore deve corrispondere lo stipendio
per le ferie non godute che superano le 4
settimane non solo in caso di fine del con-
Pracovní doba, přestávky
a dovolené Výňatek ze zákona
č. 435/2004 Sb. – II. část
Oddíl třetí: Dovolená na
zotavenou
§ 100
Zaměstnanci vzniká za stanovených
podmínek nárok na
a) dovolenou za kalendářní rok
nebo na její poměrnou část,
b) dovolenou za odpracované dny,
c) dodatkovou dovolenou,
d) další dovolenou.
Dovolená za kalendářní rok
§ 101
(1) Zaměstnanec, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru
k témuž zaměstnavateli konal u něho
práci alespoň 60 dnů v kalendářním
roce, má nárok na dovolenou za
kalendářní rok, popřípadě na její
poměrnou část, jestliže pracovní
poměr netrval nepřetržitě po dobu
celého kalendářního roku. Za odpracovaný se považuje den, v němž
zaměstnanec odpracoval převážnou
část své směny; části směn odpracované v různých dnech se nesčítají.
(2) Poměrná část dovolené činí za
každý celý kalendářní měsíc nepřetržitého trvání téhož pracovního
poměru jednu dvanáctinu dovolené
za kalendářní rok.
§ 102
(1) Základní výměra dovolené činí
čtyři týdny.
s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou na jednotlivé týdny nebo na
období celého kalendářního roku
(§ 85), přísluší mu tolik pracovních dnů
dovolené, kolik jich na dobu jeho dovolené připadá v celoročním průměru.
§ 103
Zrušen.
(2) V kolektivní smlouvě nebo ve
vnitřním předpisu lze zaměstnancům
zaměstnavatelů, kteří provozují podnikatelskou činnost, prodloužit dovolenou o další týdny nad výměru uvedenou v odstavci 1. Zaměstnancům
zaměstnavatelů, kteří neprovozují
podnikatelskou činnost, přísluší dovolená o jeden týden delší než výměra
uvedená v předchozích odstavcích.
(3) Vláda může stanovit nařízením
prodloužení dovolené podle předchozího odstavce u zaměstnavatelů,
kteří neprovozují podnikatelskou činnosti.
§ 104
Dovolená za odpracované dny
Zaměstnanci, jemuž nevznikl nárok
na dovolenou za kalendářní rok ani
na její poměrnou část, protože nekonal v kalendářním roce u téhož
zaměstnavatele práci alespoň 60
dnů, náleží dovolená za odpracované dny v délce jedné dvanáctiny
dovolené za kalendářní rok za
každých 22 odpracovaných dnů
v příslušném kalendářním roce
(§ 101 odst. 1 věta druhá).
(4) Dovolená pedagogických pracovníků a akademických pracovníků
vysokých škol činí osm týdnů
v kalendářním roce.
§ 105
(5) Čerpá-li dovolenou zaměstnanec
(1) Zaměstnanec, který pracuje
Dodatková dovolená a další dovolená
XI
tratto di lavoro, ma anche nel caso in cui
il dipendente non abbia potuto godere
delle ferie entro il periodo di cui
all’art.109, comma 2, primo e quinto
capoverso.
3) Qualora il dipendente maturi il diritto
al pagamento dello stipendio per ferie
non godute o per parte di esse, il pagamento è dovuto nella misura del guadagno medio.
4) Ai dipendenti di cui all’art. 102,
comma 4, spetta lo stipendio al massimo
per 4 settimane di ferie non godute.
5) Il dipendente deve restituire lo stipendio per le ferie o parte di esse, delle
quali ha perso il diritto o per le quali non
ha maturato il diritto.
6) Il pagamento dello stipendio per ferie
supplementari non godute non può essere effettuato; tali ferie devono essere sempre godute, e con priorità.
Art. 110c
Il governo stabilisce con decreto quali
periodi sono da considerarsi lavorativi,
anche se il dipendente non lavora.
u téhož zaměstnavatele po celý
kalendářní rok pod zemí při těžbě
nerostů nebo při ražení tunelů a štol,
a zaměstnanec, který po celý
kalendářní rok koná práce zvlášť
obtížné nebo zdraví škodlivé, má
nárok na dodatkovou dovolenou
v délce jednoho týdne. Pracuje-li
zaměstnanec za podmínek uvedených ve větě první jen část
kalendářního roku, přísluší mu za
každých 22 takto odpracovaných
dnů jedna dvanáctina dodatkové
dovolené. Dodatková dovolená
z důvodu výkonu prací zvlášť
obtížných nebo zdraví škodlivých přísluší zaměstnanci při splnění stanovených podmínek, i když má nárok
na dodatkovou dovolenou z důvodu
výkonu prací pod zemí při těžbě
nerostů nebo při ražení tunelů
a štol.
(2) Za zaměstnance, kteří konají
práce zvlášť obtížné nebo zdraví
škodlivé, se pro účely dodatkové
dovolené považují zaměstnanci,
kteří
a) trvale pracují ve zdravotnických
zařízeních nebo na jejich
pracovištích, kde se ošetřují
nemocní s nakažlivou formou
tuberkulózy,
b) jsou při práci na pracovištích
s infekčními materiály vystaveni
přímému nebezpečí nákazy,
c) jsou při práci vystaveni ve
významné míře nepříznivým
účinkům ionizujícího záření,
d) pracují při přímém ošetřování
XII
economicrevue
e)
f)
g)
h)
{ 04 | 2005 ...... 32 }
nebo obsluze duševně chorých
nebo mentálně postižených
alespoň v rozsahu poloviny
stanovené týdenní pracovní
doby,
jako vychovatelé provádějí
výchovu mládeže za ztížených
podmínek nebo jako zdravotničtí
zaměstnanci pracují ve zdravotnické službě Vězeňské služby
České republiky alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní
pracovní doby,
pracují nepřetržitě alespoň jeden
rok v tropických nebo jiných
zdravotně obtížných oblastech;
zaměstnanec, který dovršil jeden
rok nepřetržité práce v tropických
nebo jiných zdravotně obtížných
oblastech, má nárok na dodatkovou dovolenou již za tento rok,
konají mimořádně namáhavé
práce, při nichž jsou vystaveni
působení škodlivých fyzikálních
nebo chemických vlivů v takovém
rozsahu, že mohou ve významné
míře působit nepříznivě na zdraví
zaměstnance,
ve Vězeňské službě České
republiky vykonávají práci
alespoň v rozsahu poloviny
stanovené týdenní pracovní doby
v přímém styku s obviněnými ve
výkonu vazby nebo odsouzenými ve výkonu trestu odnětí
svobody.
(3) Ministerstvo práce a sociálních
věcí stanoví vyhláškou po dohodě
s Ministerstvem zdravotnictví druhy
prací zvlášť obtížných nebo zdraví
škodlivých a pracovišť a oblastí, kde
jsou takové práce vykonávány; přitom může blíže určit okruh zaměstnanců, jimž se dodatková dovolená
poskytuje, a vymezit druh a rozsah
podmínek, které odůvodňují její
poskytování.
(4) Zaměstnancům s pracovní dobou
nerovnoměrně rozvrženou podle
§ 85, popřípadě dalším zaměstnancům, jejichž práce podstatně
závisí na povětrnostních vlivech, přísluší za každý týden dovolené čerpané v období s nižší potřebou
práce další dovolená v trvání dvou
dnů, nejvýše však jeden týden.
Období s nižší potřebou práce může
stanovit zvláštním právním předpisem
příslušný ústřední orgán; pokud
takový předpis nebyl vydán, lze
období s nižší potřebou práce stanovit v kolektivní smlouvě vyššího stupně.
Společná ustanovení
o dovolené na zotavenou
§ 106
(1) Týdnem dovolené se rozumí
sedm po sobě následujících
kalendářních dnů.
(2) Za nepřetržité trvání pracovního
inserto tecnico | odborná příloha
poměru se považuje i skončení dosavadního a bezprostředně navazující
vznik nového pracovního poměru
zaměstnance k témuž zaměstnavateli.
§ 107
(1) Při krácení dovolené ztrácí
zaměstnanec nárok na tu část dovolené, o kterou mu byla dovolená
zkrácena.
(2) Vláda stanoví nařízením
podmínky a rozsah krácení dovolené
za neodpracovanou dobu.
§ 108
(1) Dobu čerpání dovolené určuje
zaměstnavatel podle plánu dovolených stanoveného s předchozím
souhlasem příslušného odborového
orgánu tak, aby si zaměstnanec
mohl dovolenou vyčerpat zpravidla
vcelku a do konce kalendářního
roku. Při stanovení plánu dovolených
je nutno přihlížet k úkolům zaměstnavatele a k oprávněným zájmům
zaměstnance. Poskytuje-li se zaměstnanci dovolená v několika částech,
musí alespoň jedna část činit
nejméně dva týdny, pokud se
zaměstnanec se zaměstnavatelem
nedohodne jinak. Určenou dobu
čerpání dovolené je zaměstnavatel
povinen oznámit zaměstnanci alespoň 14 dnů předem; tato doba
může být výjimečně zkrácena, dá-li
k tomu souhlas příslušný odborový
orgán, pokud dále není stanoveno
jinak.
(2) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci náklady, které mu
bez jeho zavinění vznikly proto, že
zaměstnavatel změnil jemu určenou
dobu čerpání dovolené nebo že ho
odvolal z dovolené.
(3) Zaměstnavatel nesmí určit
čerpání dovolené na dobu, kdy
zaměstnanec vykonává vojenskou
činnou službu nebo civilní službu,
kdy je uznán dočasně práce
neschopným podle zvláštního
právního předpisu 17a), ani na
dobu, po kterou je zaměstnankyně
na mateřské nebo rodičovské dovolené a zaměstnanec na rodičovské
dovolené. Na dobu ostatních
překážek v práci na straně zaměstnance smí zaměstnavatel určit
zaměstnanci čerpání dovolené jen
na jeho žádost.
(4) Požádá-li zaměstnankyně zaměstnavatele o poskytnutí dovolené tak,
aby navazovala bezprostředně na
skončení mateřské dovolené (§ 157
odst. 1), a zaměstnanec zaměstnavatele o poskytnutí dovolené tak, aby
navazovala bezprostředně na
skončení rodičovské dovolené do
doby, po kterou je žena oprávněna
čerpat mateřskou dovolenou, je
zaměstnavatel povinen jejich žádosti
vyhovět.
povinen určit mu náhradní volno na
jiný den.
§ 109
§ 110a
(1) Zaměstnavatel může určit zaměstnanci čerpání dovolené, i když
dosud nesplnil podmínky pro vznik
nároku na dovolenou, jestliže lze
předpokládat, že zaměstnanec tyto
podmínky splní do konce kalendářního roku, popřípadě do
skončení pracovního poměru.
Změní-li zaměstnanec v průběhu
téhož kalendářního roku zaměstnání,
může mu kterýkoliv ze zúčastněných
zaměstnavatelů poskytnout dovolenou (část dovolené), na kterou mu
vznikl (vznikne) nárok u druhého
zaměstnavatele, jestliže o to zaměstnanec požádá nejpozději před
skončením pracovního poměru u dosavadního zaměstnavatele a zúčastnění zaměstnavatelé se dohodnou na úhradě vyplacené náhrady
mzdy za dovolenou (její část), na niž
zaměstnanci u zaměstnavatele poskytujícího dovolenou (její část) nárok
nevznikl. Změnou zaměstnání podle
předchozí věty se rozumí skončení
pracovního poměru u dosavadního
zaměstnavatele a nástup zaměstnance bez zbytečného průtahu do
nového pracovního poměru u jiného
zaměstnavatele.
(2) Jestliže si zaměstnanec nemohl
dovolenou vyčerpat v kalendářním
roce z naléhavých provozních
důvodů nebo proto, že zaměstnavatel neurčil její čerpání nebo pro
překážky v práci, je zaměstnavatel
povinen poskytnout ji zaměstnanci
tak, aby skončila nejpozději do
konce příštího kalendářního roku.
Zaměstnavatel je však povinen určit
zaměstnanci, jehož pracovní poměr
k témuž zaměstnavateli trval po celý
kalendářní rok, čerpání alespoň čtyř
týdnů dovolené v kalendářním roce,
pokud na ně má nárok. Neurčí-li
zaměstnavatel zaměstnanci dovolenou podle věty druhé ani do
31. října příštího kalendářního roku,
je dnem nástupu zaměstnance na
tuto nevyčerpanou dovolenou nebo
její část první následující pracovní
den, pokud zaměstnanci v nástupu
dovolené nebrání překážky v práci
uvedené v § 108 odst. 3 větě první.
Nevyčerpá-li zaměstnanec dovolenou podle věty druhé ani do konce
příštího kalendářního roku, nárok na
tuto dovolenou zaniká. Pokud zaměstnanec nemohl z důvodů uvedených
ve větě první vyčerpat dovolenou,
která přesahuje 4 týdny, ani do
konce příštího kalendářního roku,
může být s jeho písemným souhlasem tato část dovolené vyčerpána
do konce dalšího kalendářního
roku.
§ 110
(1) Nastoupí-li zaměstnanec během
dovolené službu v ozbrojených silách nebo civilní službu, byl-li uznán
práce neschopným pro nemoc nebo
úraz nebo ošetřuje-li nemocného
člena rodiny, dovolená se mu přerušuje; to neplatí, určil-li zaměstnavatel čerpání dovolené na dobu
ošetřování nemocného člena rodiny
na žádost zaměstnance. Dovolená
zaměstnankyně se přerušuje také
nástupem mateřské a rodičovské
dovolené a zaměstnance také nástupem rodičovské dovolené.
(2) Připadne-li v době dovolené
zaměstnance svátek na den, který je
jinak jeho obvyklým pracovním
dnem, nezapočítává se mu do dovolené. Určil-li zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno za práci přesčas nebo za práci ve svátek tak, že
by připadlo do doby dovolené, je
§ 110b
(1) Zaměstnanci přísluší za dobu
čerpání dovolené náhrada mzdy ve
výši průměrného výdělku a případné
naturální požitky.
(2) Náhradu mzdy za 4 týdny
nevyčerpané dovolené je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci pouze v případě skončení pracovního poměru. Náhradu mzdy za
tu část nevyčerpané dovolené, která
přesahuje 4 týdny, je zaměstnavatel
povinen poskytnout nejen v případě
skončení pracovního poměru, ale
i v případě, že zaměstnanec nemohl
tuto dovolenou vyčerpat do doby
uvedené v § 109 odst. 2 větách
první a páté.
(3) Pokud vznikne zaměstnanci
nárok na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou nebo její část, tato
náhrada přísluší ve výši průměrného
výdělku.
(4) Zaměstnancům uvedeným
v § 102 odst. 4 přísluší náhrada
mzdy nejvýše za čtyři týdny nevyčerpané dovolené.
(5) Zaměstnanec je povinen vrátit
vyplacenou náhradu mzdy za dovolenou nebo její část, na niž ztratil
nárok, popřípadě na niž mu nárok
nevznikl.
(6) Náhradu mzdy za nevyčerpanou dodatkovou dovolenou nelze
poskytnout; tato dovolená musí
být vždy vyčerpána, a to přednostně.
§ 110c
Vláda stanoví nařízením, které doby
se posuzují jako výkon práce, i když
zaměstnanec nepracuje.